--PÍSMO--

Při použvání písma by měl grafik znát přesné významy některých slov.

Velikost písma
Obraz písma

VELIKOST PÍSMA

Typografická měrná soustava

1 bod = 0,3759 mm (nazývaný též typografický bod či Didotův bod, užívaný v Evropě mimo Anglii a Švýcarsko)
12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm
1 bod (v měrném sytému pica) = 0,351 mm (bod používaný v angloamerických zemích) 12 bodů = 1 pica = 4,23 mm

Velikost písma se udává v bodech. Při klasické sazbě mělo písmo jen několik velikostí. Říkalo se jim stupně.

Stupně písma v tiskařské terminologii

Předcházející seznámení se dvěmi měrnými systémy Vám pomůže pochopit následující přehled. Vychází z jednotky bod (vlastně ze dvou různých bodů). Náš systém, používaný ve většině zemí kontinentální Evropy, vychází z Didotova bodu. Pro tento systém bylo zavedeno u každé velikosti (každého stupně) písma specifické názvosloví ¹⁾, které Vám může usnadnit orientaci ve velikostech a jejich používání.

Jako první je uvedeno Furnierovo pojmenování pro výšku písma, dále údaj o stupni písma v bodech s jeho ekvivalentem v milimetrech, který nám říká jen velikost kuželky písma (tj. výška písmovky = za určitých okolností výška řádku). Posledními údaji jsou v závorkách uvedeny výšky verzálky "I" fontu Times New Roman v Didotově měrné soustavě a angloamerické měrné soustavě. Jelikož dnes mají všechny běžné programy posledně jmenovaný měrný systém jako výchozí, jsou tyto honoty zvýrazněny.

briliant: 3 body / 1,128 mm (cca 0,75; 0,7 mm).
diamant: 4 body / 1,504 mm (cca 1; 0,93 mm). Jinak půlpetit.
perl: 5 bodů / 1,880 mm (cca 1,25; 1,17 mm). Ruční sazba z nejmenších stupňů písma byla finančně náročná a názvy briliant, diamant a perl jim mnohdy odpovídaly.
monpareil: 6 bodů / 2,256 mm (cca 1,5; 1,4 mm). Jinak půlcicero.
kolonel: 7 bodů / 2,632 mm (cca 1,74; 1,63 mm).
petit: 8 bodů / 3,009 mm (cca 1,99; 1,87 mm). Znamená ve francouzštině malý. Používá se na knihy malého formátu, noviny resp. tam, kde máme sloupcovou sazbu. Zde je důvod dávat přednost bezpatkovým písmům urceným pro sazbu z nižšího stupně
borgis: 9 bodů / 3,385 mm (cca 2,24; 2,1 mm). Používá se na časopisy. Rozumná velikost pro sazbu textů z patkového písma
garamond (korpus): 10 bodů / 3,761 mm (cca 2,49; 2,34 mm). Podle rytce Claude Garamond (zemřel 1561) - odvozeno z rytcova jména. Používá se na sazbu většiny knih.
breviář (descendian): 11 bodů / 4,137 mm (cca 2,74; 2,57 mm).
cicero: 12 bodů / 4,513 mm (cca 2,99 2,8 mm). Podle Ciceronových spisů, v nichž Petr Schäffer užil podobné velikosti písma. Neplést s jednotkou typografické měrné soustavy. Používá se k sazbě knih většího formátu.
střední: 14 bodů / 5,265 mm (cca 3,48; 3,27 mm).
tercie: 16 bodů / 6,017 mm (cca 3,98; 3,74 mm). Používá se na sazbu dětských knih
parangon: 18 bodů / 6,769 mm (cca 4,48; 4,21 mm).
text: 5 bodů / 7,521 mm (cca 4,98; 4,67 mm).
dvoucicero: 24 bodů / 9,026 mm (cca 5,97; 5,6 mm). Používá se na sazbu knih pro děti předškolního věku.

________________

Převod velikosti verzálek v bodech obou měrných systémů do metrické soustavě jsou pouze přibližné. Všechny uváděné počítačové písma (fonty) jsou z operačního systému Windows 2000 a pravděpodobně se tyto velikosti nebudou výrazně lišit v jiných systémech.
Pro srovnání dále uvádím výšku verzálky "I" ve velikosti 24 bodů angloamerického měrného systému (-implicitní v nastavení pro Word, Pagemaker, Quark, InDesign, Corel apod.) v písmech: Times (cca 5,6 mm), Helvetica (cca 6,08 mm), Arial (cca 6,06 mm), Curier (cca 4,76 mm) a Curier New (cca. 4,83 mm).
________________

¹⁾ Základní velikosti písma a jejich názvosloví se používá již od 18.stol, kdy tehdejší systém navrhl a zpracoval francouzský písmolijec Pierre S. Fournier, předchůdce Francoise A. Didota. Pojmenoval 24 stupňů (zde uvádím jen 15 z nich), které jsou popsány ve dvousvazkovém vzorníku písem Manuel Typographique (r. 1764 a r 1766).

OBRAZ PÍSMA

Při sazbě se můžeme setkat těmito základní typy:

normal - písmo stojaté odpovídá antikvě
italic - písmo odvozené od základního písma s kresbou skloněnou doprava (neplést s kurzívou, která se kresbou od základního písma liší.)
bold - tučné písmo

Mimo toto dělení může mít písmo i odvozené řezy, kde u daného typu, nejčastěji antikvového, se mění duktus (síla tahu) písma:

velmi slabé písmo (extra-light)
slabé (light)
normální (book nebo roman)
polotučné (medium)
tříčtvrtečně tučné (semi-bold)
tučné (bold)
velmi tučné (extra-bold)
ultratučné (ultra)
černé (black)

Antikva

antikva, knižní humanistické okrouhlé písmo vzniklé v Itálii v 15. stol. Jeho minuskuly věrně napodobují karolinu, majuskuly kapitálu. Tvary antikvy převzal knihtisk, užívá je (pod názvem antikva) dodnes. Psaná antikva se v novověku stala výchozím písmem při formování humanistické polokurzívy a kurzívy.

verzálky (majuskule) – písmena velké abecedy
minusky (minuskule) – písmena malé abecedy
kapitálky (mediuskule) – písmena velké abecedy se střední výškou písma na dotažnici

Použití kapitálek:

první slovo (první slova) následující po iniciále
podpisy u článků, předmluv ap.
jména autorů v bibliografiích
titulky článků v právnických textech
jména osob a obsazení v divadelních hrách
římské číslice označující století

Kurzíva

kurzíva, označení různých písem, jejichž společným znakem je tendence psát písmena jedním tahem a přizpůsobovat jejich tvary spojování ve slovech. Ve vývoji latinské kurzívy má význam první latinské písmo minuskulní - mladší římská kurzíva (3.-7. stol.), gotická kurzíva - notula (15.-20. stol.) a humanistická kurzíva (od 15. stol.). V novověku se kurzíva stala základním druhem psaného písma.

Použití kurzívy:

cizí slova a výrazy (a priori, alter ego, post-scriptum)
tituly děl ap. (Verdiho Requiem)
citoslovce, zdůraznění významu slova (Ozvalo se ne.)
odkazy na poznámky a rejstřík (Hřib viz. Houby.)
Scénické poznámky (HRABĚNKA s úsměvem:)
Notový zápis (Nácvik noty c.)

Italika

italika, tiskové polokurzívní humanistické písmo vzniklé na začátku 16. stol. v Benátkách. Předlohou psaná humanistická polokurzíva, která vznikla v 15. stol. nejspíše v papežské kanceláři. Italika se stala vedle antikvy základním druhem tiskového humanistického písma, užívaného v různých modifikacích dodnes.

Zdroje:: DUSONG Jean-Luc, SIEGWARTOVÁ Fabienne: Typografie. Od olova k počítačům. Svojtka a Vašut, Praha 1997.; Všeobecná encyklopedie, 1.-8.díl. Diderot, Praha 1999.